Historie obce

Původ jména Kunčina, německy Kunzendorf, byl vytvořen od jména Kunka, německy Kunz, což je domácí podoba od jména Konrád. Konrád byl pravděpodobně lokátor vsi, který Kunčinu zřejmě založil. Význam jména obce znamená Kunkova ves. 

Původně se vedle sebe nacházely dvě vsi se jménem Kunčina. Odlišovaly se rozdílným přídomkem, který se v průběhu doby měnil. Stará a Nová Kunčina nebo Horní a Dolní Kunčina.
Od 17. století se Horní Kunčině začalo říkat Nová Ves, německy Neudorf.

Historické počátky vesnice Kunčina se spojují s převážně německou kolonizací ve druhé polovině 13. století, kdy byla ves zřejmě založena. Až do poloviny 19. století byla Kunčina součástí panství Moravská Třebová. První písemná zmínka o Kunčině pochází z roku 1270, kdy je zmiňován dědičný rychtář Herold.

Na možný slovanský původ vesnice ukazuje archeologický výzkum v Kunčině v lokalitě „Skalka“, kde byly nalezeny pozůstatky slovanské polozemnice a keramické zlomky nádob. Tyto nálezy byly datovány do období 13. a 14. století.

Jihovýchodně od Kunčiny stával svobodný dvůr, v jehož držení se vystřídalo několik majitelů. V letech 1486 – 1495 byl majitelem dvora Jan Šedík z Kunčiny, který byl ve službách Ladislava z Boskovic jako purkrabí na Moravské Třebové. Nejdéle vlastnil dvůr rod Zoffelů (1702 – 1916).

V roce 1850 byla Kunčina přičleněna do nově zřízeného politického okresu Moravská Třebová. Národopisně v 19. století byla vesnice zařazena do jazykově německého územně rozsáhlého ostrova Hřebečsko (Schönhengstgau), jenž existoval až do roku 1945. Po zabrání pohraničí v říjnu 1938 připadla obec až do konce druhé světové války pod správní okres Moravská Třebová v župě Sudety k Německé říši.

Do roku 1945 převažovalo v obcích německé obyvatelstvo. V průběhu roku 1946 došlo k vysídlení původního německého obyvatelstva z vesnice. Vesnice byla po válce nově osídlena zejména česky a slovensky mluvícími obyvateli, kteří přicházeli většinou z obcí v okresech Prostějov, Nové Město na Moravě, Boskovice, slovenského okresu Náměstovo a jiných dalších okresů.

 AUTOR TEXTU: Bc. Martin Protivánek

Nová Ves, německy Neudorf, byla pravděpodobně založena německými osadníky, kteří sem přišli ze sousední Kunčiny. Na těsné spojení obce s Kunčinou odkazuje i její název uvedený v nejstarších písemných dokladech z let 1365 (Malá Kunčina, Chunczdorf paruum). Vedle sebe existovaly dvě vsi stejného názvu Kunčina, odlišené jen přídomkem, který se v průběhu doby různě měnil: Málá Kunčina, Nová Kunčina nebo Horní Kunčina. Poprvé jako Nová Ves (Newdorff) je zmiňována roku 1408. Ustálený název obce se vžil až od 17. století, kdy se Horní Kunčině začalo říkat Nová Ves (Neudorf). Vesnice náležela od svých počátků až do poloviny 19. století k panství Moravská Třebová.

Převažujícím zaměstnáním většiny obyvatel Nové Vsi bylo zemědělství. Agrární charakter obce se odráží i v obrazové symbolice nejstarší obecní pečeti doložené k roku 1719. V poli osmihranné pečeti je umístěn oválný barokní štít v bohaté kartuši, v něm se nachází radlice hrotem nahoru a ostřím vlevo mezi dvěma květinkami lnu.

V 19. století byla národopisně zařazena do jazykově německého územně rozsáhlého ostrova Hřebečsko (Schönhengstgau), který existoval až do roku 1945. Koncem padesátých let 19. století byly v úpatí Hřebečovského hřbetu západně od Nové Vsi proraženy první pokusné štoly na těžbu uhlí. V roce 1859 si moravskotřebovští podnikatelé bratři Steinbrecherové zaregistrovali u báňského úřadu v Brně dvě důlní míry „St. Barbara“ a „Franz Salesius“ u Nové Vsi, o rok později k nim přibyl ještě důl „Hugo Karl“. Práce v důlním průmyslu poskytla početné vrstvě nemajetného obyvatelstva z Nové Vsi i přilehlých vesnic vítaný zdroj výdělku.

V roce 1857 byl slavnostně vysvěcen nový filiální kostel sv. Rocha, který byl na náklady obce vystavěn v letech 1856-1857. V roce 1858 byla zbořena stará kaple sv. Rocha a Šebestiána, která stávala přes cestu naproti dědičné rychtě. Kaple byla postavena v roce 1716 po odeznění morové epidemie, jíž tehdy padlo za oběť 53 novoveských sousedů. V roce 1886 byl zbudován nedaleko kostela sv. Rocha hřbitov, až do tohoto roku byli zdejší zemřelí pohřbíváni na hřbitově u kostela sv. Jiří v Kunčině.

V roce 1871 byla v Nové Vsi otevřena jednotřídní škola. Prvním řídícím učitelem byl jmenován Johann Zecha z Kunčiny. Potřebná přístavba školní budovy byla po dlouhých průtazích realizována až v roce 1910 a škola tak byla rozšířena o druhou třídu.

Po národnostní stránce byla obec téměř výlučně německá. V roce 1850 byla Nová Ves přičleněna do nově zřízeného politického okresu Moravská Třebová. Po zabrání pohraničí v říjnu 1938 připadla až do konce druhé světové války pod správní okres Moravská Třebová v župě Sudety k Německé říši.  Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo odsunuto a nahrazeno českými přistěhovalci z okolí Nového Města na Moravě, Prostějova a Boskovic. V roce 1976 přestala být Nová Ves samostatnou obcí a stala se místní částí Kunčiny.

AUTOR TEXTU: Mgr. Roman Tlustoš